Nejdek 15.-21.7.2007

Toto horké léto jsme se již po dvanácté vrátili do Nejdku, našeho milovaného tábořiště obklopeného zalesněnými kopci, daleko od civilizace. Bylo zde vše na svém místě. Náměstíčko ohraničené stany, s velkou vstupní branou a hlídkovací věží, volejbalové hřiště, umývárna, jídelna i kadibudky a bazén se záhadným dnem.Celý tábor pro nás vedoucí připravili na téma Vyvedení izraelského lidu z Egypta. 
 

Neděle

Hned v den příjezdu – neděli – jsme ve skupinkách nacvičovali scénky zobrazujících deset egyptských ran. Dotěrní komáři zasáhli i publikum a zanechali na něm pestrobarevné puntíky, přestože se všichni snažili před krvežíznivým hejnem hmyzu zachránit. Spali jsme jako otroci ve stanech spolu se škvory a pavouky, jejichž jsme byli víceméně podnájemníci, ostatně jako každoročně. Ovšem jen do té doby, než jsme měli být vyvedeni z Egypta. Tu noc jsme dlouho putovali. Nakonec se spalo pod širákem pod dozorem spícího Brčka a koukalo se na hvězdy.

Pondělí

Pondělní program byl zaměřen na seznamování a vzájemnou důvěru ve skupinách. Zahráli jsme si například hru, kde jsme chodili po slepu v lese, nebo kde naše zdraví skutečně záviselo jen na druhých. Abychom dokázali přejít přes Rudé moře, víra v ostatní lidi a v Boha byla důležitá. Tento den také byla zahájena taneční soutěž Bailando. V prvním kole se tančil Hip Hop a bohužel hned dvě skupinky musely tuto soutěž opustit.
 

Úterý

V úterý dopoledne už každý na komáry zapomněl, neboť myslel na to, jak vyjít s dechem při běhací hře, která nás naprosto všechny vyčerpala. Aby toho nebylo málo, museli jsme jít nakoupit do supermarketu v lese (ehm?) a protože jsme jeli na velbloudech (ehm?), bylo nutné je ustájit (ehm?). Stavění příbytků pro naše dvouhrbé přátele nám zabrala poměrně dost času, ale hlavně, že si měli velbloudi kde pustit svůj oblíbený seriál. Některé stáje nepostrádaly ani splachovací záchody – prostě se měli velbloudi líp než my. Odpoledne to ale bylo něco úplně jiného. Úkolem bylo přežít. Každá skupinka dostala kuře, které si musela upravit a ukuchtit tak, aby se mohla najíst. Pečení v zemi bylo zdlouhavé a k zlosti, ale odměnou nám byla skutečná pochoutka.
 

Středa

Polovinu středy jsme strávili vytvářením novodobých model. Mezi takové modly se zařadila třeba obří cigareta, počítač a splachovací záchod. Druhou část tohoto dne jsme se věnovali hledání částí desatera. Při večerním táboráku se pak námi vytvořené modly spálily. Po tomto pak bylo druhé kolo Bailanda. Čtyři přeživší skupiny se utkaly v baletu. Pukyho růžová sexysukýnka přitahovala možná o něco víc pozornosti, než jemu samotnému bylo příjemné. Soutěž opět dvě ze skupin opustily.

 Čtvrtek
Toto odpoledne jsme měřili své fyzické síly. Po dopoledních Hadech, při nichž jsme stále byli nuceni syčet, to bylo namáhavé. Střílelo se z luku, šplhalo se na laně a skákalo se do dálky. Mezi disciplínami nechyběl ani běh a každý si zkusil, jak vypadá takový řecko - římský zápas. Nejatraktivnějším úkolem se však stal jednoznačně boj mopy namáčených do kýblů se slizem. Na vratké kládě, na níž se bojovalo, jen málokdo neupadl. Všichni jsme si tedy poctivě užili patláma patláma. Tento večer jsme se dočkali finále Bailanda, kde nám dvě skupiny předvedli Pomádu. Zvítězili jednoznačně Modří, v jejichž vystoupení zazářili nejvíce Kevin a Uhlik se svými travoltovskými gesty a pohledy.

 Pátek
Páteční dopolední hra byla o krk. Nejen, že jsme probíhaly pod mrštným točícím se lanem, ale ještě jsme byli bombardováni kašírovanými koulemi, slizem a vším možným. Navíc jsme se museli neustále vracet a bylo nám zakázáno oplácet vedoucím.. nespravedlnost, klasika. Odpoledne se všichni horlivě připravovali na již tradiční večerní karneval, který se v pokročilejší době přeměnil v diskotéku. Všichni byli nadšení, když se za námi přijel podívat O. Mariusz. Zastesklo se nám, že už ho nemůžeme vídat tak často, jak bychom chtěli, ale na tom se nic změnit nedá. Byl to poslední den a většina šla spát s úzkostí a přikrádajícím se smutkem, který se měl dostavit příštího rána. 

Sobota
O sobotě se už toho moc napsat nedá. Balilo se, uklízelo se a dojídaly se zásoby jídla a bonbonů. Mám takové tušení, že jsme si možná ještě vyžádali opakování tanečního výkonu Modrých. Bylo to prostě úžasné. I ten guláš se dal.. a potom už přišlo loučení. Při odjezdu jen málokdo tušil, že se do Nejdku už nevrátíme.

Závěrem..

Tábor se moc povedl i přes nesnesitelné horko a zákaz koupání. Byl to relax s přáteli, na který se určitě každý vždycky těší. Každodenní odpolední workshopy tomu všemu ještě přidávaly.. hrálo se ringo, četly se pohádky apod. Na poslední Nejdek nezapomeneme. 

Nejdek 4ever :-*